|
TEXTY
Trošku poézie ...
|
Bouře
|
Dešťové mraky letí jako šílené koně,
než obtěžká je plodná voda
a Thor dá své hromové otěže na ně...
A déšť padá...
Kapky škrábou zem po jejím hebkém chrbtě,
chtějí rozškrábat její tělo až k pevným kostem,
a blesk ozáří kameny strachem vlhké
před nečekaným nočním hostem.
Divoký čas je pro všechno živé.
Ódinovi vlci byli propuštěni na lov.
A stromy skrývají svou zeleň a chtějí být sivé.
Tuto noc vládne bouře chladná jako kov...
|
|
autor: Donar Tyr
|
|
Tobě - Lokimu
|
Korunu z listí padlého
položím tobě- Lokimu, do čela.
Paprsky slunce zvadlého
vypújčí ti tvář třináctého anděla.
Jsi mistrem ohně a pánem hříchú.
Jsi lstivým milencem bohyň.
Jsi mudrcem, co prodal se pro pýchu,
umělcem co mění city na dým...
Korunu z listí padlého
položím tobě- Lokimu, do čela.
Letmý dotyk a tělo zamdlelo.
Pak už jen oheň tvúj spálí mě docela...
|
|
autor: Donar Tyr
|
|
FreyJa
|
Do vnútorného skjebne vstúpim bosou nohou
a ty o tom vedieť nebudeš...
Ako by si aj o tom vedieť mohol?
Len pohľad do očí, len toľko smieš.
Tak hľadíš mi do očí...?
Cítiš tú hĺbku?
Som Freyja, čo si ťa ochočí.
Mačacia bohyňa stočená v klbku.
Čo vidíš ešte?- Ešte čo vidíš?
Sokolie pierka mi zostali vo vlasoch.
A brísingamen na prsiach mám- tomu sa divíš?
Ach, mocný šperk škriatkov chráni ma v nečasoch.
A ja len nastavujem tvár vetru a dažďu.
Čo na tom, že mi po tvári steká maskara.
Tak ako mňa uctievaj každú,
a ona možno si zvolí ťa za kráľa.
Pozeraj mi stále do očí!
Som taká, aká som.
Som malé zviera, čo si ťa ochočí...
A do tmy zmizne ti pod nosom.
|
|
autor: Donar Tyr
|
|
Bouře ( ještě jinak )
|
Nebe je sivé,
nasycené vúní mysteria,
které bohyně nádherné a divé
po kouscích vpletly do oblak.
A taky sobě do vlasú.
Déšť padá
do dlání žebráka s tváří Dia.
Jeho vlasy- taky sivé..
Mnoha cest ten zvlhlý znak
pújčí muži boha krásu…
Blesk jest jeho němý kat.
Hromy jsou symfonie.
Je v nich síla, je v nich víra.
Jsou to chaotické arytmie,
které chrlí neviditelně lesklý drak.
A mají tvar velrybých ocasú.
Pára co dýchá, tajně žije.
Chvěje se chladem melodie,
kderá chvíli jako žena, jindy hlasem vlka vyje…
Zmámí na smrt lidský vrak,
když plachty duše podlehnou skáze nečasu.
Když pohasne i vnitřní zrak…
Bouře je…
Smrt i síla.
Život, láska, kapky, voda.
Plná žíla.
Clivost, vráska, matka, škoda.
Polibek a energie.
Slast, vzdech, prudkost, žena.
Spěch a nostalgie.
Strach, dech, krutost, pěna.
Bouře je beztvará a přece vrytá do tvárú…
Sychravá, přece bodem varu…
Bouře je podsvětím runy hagalaz…
|
|
autor: Donar Tyr
|
|
Naposled ( severská )
|
Múj pane, zústaň tady se mnou.
Poslední noc musí být naše…
Múj pane, vím že nitě osudu se protrhnou
a utonou v cyklické kráse.
Já vše viděla!
Stejně jako ty, jasnozřivý Odine!
Já vše viděla.
Zítra náš svět pomine…
Viděla jsem umírat Heimdalla,
i statečného Tyra.
I Freyjovu smrt jsem ve vizi vídala.
A A smála se když Lokiho smrtelný strach svíral…
Ach pane, ty víš…
Stejně jako já, viděls vše.
Přiviň se ke mně blíž.
Zapomeň naše sváry, naše pře.
My zítra pomineme v ohnivé bouři…
Tebe Vlk pohltí a mně srdcepukne žalem.
Přec´kdysi jsme bývali vznešení a moudří,
však ten čas je dávno vzdálen.
Odine dnes zústaň se mnou na loži!
Budeme se milovat naposled a jako poprvé…
Ať zústanou nám runy vzpomínek na kúži,
když já zešílím bolestí a ty budeš celý od krve.
Zítra nás čeká smrt…
Odine, miluj mně!
|
|
autor: Donar Tyr
|
|
Návrat ke kořenúm
|
Ke kořenúm,
do hloubky země…
Vrátil se spět.
Mýtus pro lidské plémě,
i femur v hrobě ještě zbledl
a taky další mrtvé kosti…
Ke kořenúm,
do říše červú…
Kde paní Hel čeká hosty
a rozhlodá jim zbylé nervy…
Však nikdy nenají se do sytosti.
Ješte mnoho musí zemřít…
Ke kořenúm cez vlhkou hlínu
a polibky tvorú skrytých ve tmě,
přisátých na mrtvou kúži…
Hlouběji do nitra země- jejího klínu.
Ke kořenúm démon sved ´ mě
a na hrobě mám divou rúži…
|
|
autor: Donar Tyr
|
|
Vítr sudby 1
|
Ničemný stín,
jenž zastřel měsíc
teď bdí nade mnou
Vzplála bitva poslední
ta mnohé hlasy umlčí
Duní Gjallarhorn
v zástupu jdou Bohové
Náglfar vyplouvá
s mrtvými do boje
Do srdce vkrádá se temnota
Vlk pozřel
moji duši plamennou
nezbylo místo pro lásku
vítr city fouká pryč
vím sví –
pohled do očí, poslední –
smrt je můj stín
|
|
autor: Skeld Bjornsonn
|
|
Vítr sudby 2
|
Friggo! Friggo!
nechci tě ztratit
do našich síní, po bitvě,
k tobě se chci vrátit
Teď musím jít
do boje s obry, do věčný temnoty
pro slávu Ásů,
pro budoucnost naši
Padnu-li, pak s hrdostí,
se ctí, snad s bolestí
Viděl jsem přemnohé
jak žal i radosti
snad přišel čas, poslední
ukončit životy…
|
|
autor: Skeld Bjornsonn
|
|
Vlkova píseň
|
Spoután,
podveden...
Zuřivý
a neschopen-
již cítit nic jen krev,
kterou tys´ mi dal okusit...
Tyre! Tyre! Tyre!
Jmenuju tě třikrát-tebou vychován,
pod tvým dohledem...
Přítel nebo vždy jen kámen tíživý?
Snad málokdy pochopen...
Tak slyšíš teď múj řev?!
Nikdy nenechal´s mě drápy nabrousit,
teď jako dýky budou Tyre!
Proč vlastně tys´mě vychoval,
jako vlče krmil mne
a chránil...
V říši Ású hladil´s mi srst jenom ty...
Těď obojek byl mi ukován,
odporné kejklířství skřítkú škrtí mě
a tys´to schválil...
Tak buď teď jenom jako mrzák prokletý.
Tvá krev ještě kape z mé tlamy!
Krev vzácnější nežli všechny drahokami...
Její chuť zbavuje mě tvého vplyvu,
já již stratil klid a běsnou pěnu plivu
a Ásy všechny proklínám...
I tebe Tyre!
Však tebe neposkvrní víc múj chřtán,
v něm váš nejmocnejší zhyne.
To Odinovi wyrd určil mě za kata!
Proto má ze mě strach ta jeho vědma prokletá...
I všichni vznešeni jimiž pohrdám,
snad jenom tebe jsem si vážil...
Však vyhni se mi více, ty nejsi múj pán,
i když ses někdy víc jak múj otec snažil-
leč cejchu jeho sémě se nezbavím,
ni bratrství s hadem i sestrou Hell,
tak na svou stranu se v soumraku bohú postavím
a protrhnu pouta, jak výrok sudby zněl...
Pak uvidí bohové, co pro mně znamená svoboda!
|
|
autor: Donar Tyr
|
| |
Výroky Vysokého
Na malých brehoch u malých vôd sú ľudia malej mysle. Všetci rovnako neboli stvorení, na dva diely sa delí ľudstvo.
|
|
